Mercedes Benz A-Class Actros Atego Axor B-Class BENZ BlueZero 111 C-Class C107 Citan Citaro Cito CL CLC CLK CLS Conecto DMG E-Class Econic FASCINATION G-Class GL-Class GLK-Class Henschel LK/LN2 LP M-Class MAYBACH MB-Trac NG 302 303 305 317 340 402 404 405 407 408 Pullmann R-Class R107 R129 S-Class SCR SK SL SLK SLR SLS Smart Sprinter Tourino Tourismo Touro Travego Unimog V-Class VANEO Vario VIANO Vision GST Vito W02 W03/W04/W05 W06 W07 W08 W10 W100 W103 W108/109 W11 W110 W111/112 W113 W114/115 W116 W120/W121 W123 W124 W126 W136 W138 W142 W143 W15 W150 W152 W153 W18 W180 W186 W187 W188 W189 W191 W194 W198 W201 w202 w203 w204 W21 W22 W23 W25 W29 W30 W31 klub


MERCEDES BENZ Modely Povinné ručení Foto galerie Inzerce Naše auta Servisní knížky Členové Články Fórum Chat Srazy Motory Videa Partneři E-Shop Hledání Flash hry Poradna

Nejnovější video:

38.107.179.206

RSS novinky

Mercedes Benz W31

Modely

Mercedes Benz W31

Rok výroby 1934 - 1939

Správci tohoto modelu jsou: zatím neurčen ... Chcete se této role ujmout ? Napište webmasterovi (viz menu Kontakt) !

G4

Po speciálu Dernberg 4 x 4 (1907) značka do stejné řeky vkročila až v roce 1926. Do armádního tendru tehdy poslala třínápravový model G1 (interní označení W 103). Je určitým dějinným paradoxem, že jej tehdy porazil Horch 8, vyráběný ve stejné cvikovské továrně jako pozdější trabanty a zkonstruovaný Paulem Daimlerem. Tento talentovaný syn zakladatele stuttgartské značky z ní totiž odešel ve zlém.

Po určitém váhání Mercedes-Benz ve vývoji pokračoval. Pozapomenuté prototypy G3 a G3a (1928/1929) s prodlouženým rozvorem a lepší světlou výškou zachovávaly původní schéma pohonu kol dvou zadních náprav. Na zpevněných, byť bahnitých cestách uspěly, ale do skutečného terénu se kvůli malému přechodovému úhlu odvážit nemohly.

V roce 1934 vstoupil do historie slavný šestikolý G4 (W 31). Německo se pod nacistickým vedením právě pustilo do čtyřletého plánu zbrojního rozvoje, otevřeně směřujícího k válce. Vznikal tedy jako velitelský vůz pro nejvyšší vojenské velitele a vrcholné představitele státu a strany NSDAP. Během následujících pěti let továrnu opustilo pouze 57 kusů, dodnes přežily jen tři víceméně autentické kusy.

Základ tvořil masivní žebřinový rám podvozku s tuhými nápravami (rozvor 3100+950 mm), dvě zadní poháněné disponovaly samosvornými diferenciály. To v té době patřilo k výjimkám, stejně jako dvoukruhová brzdová soustava. Čtyřstupňové přímo řazené převodovce sekundovala redukce. Řidič se mohl spolehnout na pomoc podtlakového posilovače brzd. O důrazu kladeném na maximální provozní spolehlivost svědčí použití dvou elektrických a navíc ještě jednoho mechanického palivového čerpadla.

Pohon dostal na starost zážehový řadový osmiválec, z původního objemu 5018 cm3 převrtaný kvůli zhoršující se kvalitě paliv na 5401 cm3, aby bylo možné udržet výkon 74-81 kW při 3400/min. Mohutný automobil vnějších rozměrů 5360-5720 x 1870 x 1900 mm měl světlou výšku 233 mm a sedmnáctimetrový poloměr otáčení. To nevadilo na přehlídkách, ale překáželo v terénu.

V „gé-čtyřce“ se rád předváděl Adolf Hitler, používal ji především při svých triumfálních jízdách do území nově přičleněných k německé Říši. Stuttgartská G 4 tak vedla průvod obsazující v březnu 1938 Vídeň, v říjnu překonala bývalé československé hranice, zamířila do Chebu a západočeských lázn

Jak wehrmacht postupoval na východ, došlo také na přestěhování Hitlerova hlavního stanu. V dnešním Polsku se třínápravový mercedes-benz neosvědčil, do hlubokého a lepkavého bahna ukrajinských černozemí si v něm netroufali. Zapadl totiž už v Polsku a „vůdce“ musel potupně čekat, až vojáci vyprostí jeho kolos s pohotovostní/celkovou hmotností 3700/4400 kg. Traduje se, že po této zkušenosti byl na milost vzat i malý, ale lehký a obratný KdF, armádní předchůdce „brouka“.

Text použit z článku: veteran.auto.cz/G4