Mercedes Benz A-Class Actros Atego Axor B-Class BENZ BlueZero 111 C-Class C107 Citan Citaro Cito CL CLC CLK CLS Conecto DMG E-Class Econic FASCINATION G-Class GL-Class GLK-Class Henschel LK/LN2 LP M-Class MAYBACH MB-Trac NG 302 303 305 317 340 402 404 405 407 408 Pullmann R-Class R107 R129 S-Class SCR SK SL SLK SLR SLS Smart Sprinter Tourino Tourismo Touro Travego Unimog V-Class VANEO Vario VIANO Vision GST Vito W02 W03/W04/W05 W06 W07 W08 W10 W100 W103 W108/109 W11 W110 W111/112 W113 W114/115 W116 W120/W121 W123 W124 W126 W136 W138 W142 W143 W15 W150 W152 W153 W18 W180 W186 W187 W188 W189 W191 W194 W198 W201 w202 w203 w204 W21 W22 W23 W25 W29 W30 W31 klub


MERCEDES BENZ Modely Povinné ručení Foto galerie Inzerce Naše auta Servisní knížky Členové Články Fórum Chat Srazy Motory Videa Partneři E-Shop Hledání Flash hry Poradna

Nejnovější video:

38.107.179.209

RSS novinky

Mercedes Benz W189

Modely

Mercedes Benz W189

Rok výroby 1957 - 1962

Správci tohoto modelu jsou: hejmy

Typ 300 d "Adenauer"

Německý kancléř Konrad Adenauer vystřídal šest Mercedes-Benzů 300. Tento státník na kolech rozmazluje luxusem hodným papeže, Gary Coopera i Josefa Lady s kocourem Mikešem.

Majestátní padesátnice s třícípou hvězdou a typovým označením 300d dodnes skvěle plní reprezentační funkci. Kromě již zmíněného spolkového kancléře Konrada Adenauera, který za 14 let ve funkci vystřídal šest a „třístovek“ a neoficiálně jim dal své jméno, největší z mercedes-benzů sedlal také německý prezident Theodor Heuss. Traduje se, že konkurenční BMW přemluvilo kancléře k vyzkoušení své novinky 501 V8. Naděje Mnichovských se ale rozplynuly, když nízký rám dveří starému pánovi srazil oblíbený klobouk z hlavy přímo do bláta.

Pro nejluxusnější německý automobil té doby se rozhodly i hvězdy stříbrného plátna Gary Cooper a Anthony Quinn, stranou nezůstala ani fenomenální operní pěvkyně Maria Callas. „Adenauer“ prý sloužil také Josefu Ladovi až do smrti tohoto národního umělce v roce 1957. Proč ne, když mohl Jan Werich v nejvypjatějších dobách kultu osobnosti jezdit osmiválcovým americkým buickem. Papež Jan XXIII. dostal od stuttgartské automobilky k dispozici trojici landauletů prodloužených na 5640 mm. Dnes pozapomenutá karosářská varianta s pevnou střechou zakončenou textilní nad zadními sedadly je ideální pro kynutí nebo žehnání davům. Na „třístovku“ navázaly Mercedes-Benzy 600 a dodnes rozvíjená řada „S“ , svou výlučností však hrála roli blízkou spíš dnešním maybachům.

Díky značným investicím se továrny Daimler-Benzu zvedly z válečných sutin velmi rychle. Jubilejní 50 000. mercedes-benz vyjel v říjnu 1950 a v dubnu 1951 se na Frankfurtském autosalonu představily nové modelové řady 220 a 300. Shodně nabízely šestiválcové motory, ale jen menší sázela na samonosnou celokovovou karoserii. „Třístovka“ mířila do nejvyšších pater, proto samostatný rám podvozku, umožňující stavbu individualizovaných karoserií od sedanu přes limuzínu s dělicí přepážkou a odvozený landaulet ke čtyř- až pětimístnému kabrioletu.

Výsledek představoval sebevědomou německou odpověď na americké křižníky silnic. Během 11 let výroby prošla řadou zlepšení od W186 po W189. Rozvor se protáhl z 2900 na 3150 mm, délka 4700 mm poskočila na 5190 milimetrů a pohotovostní hmotnost při vší masivnosti konstrukce nepřekročila dvě tuny. Na to stačily bubnové brzdy Ø 260 mm s účinným hydraulickým posilovačem. Původní převodku se šnekem a segmentem v roce 1952 nahradilo preciznější řešení s oběhem kuliček. Manévrování nám usnadňoval podtlakový posilovač. Nezávisle zavěšená kola vpředu spočívala na lichoběžníku z masivních ramen, vzadu se uplatnily kyvadlové polonápravy se sníženou osu kývání, potlačující změnu rozchodu a sklonu pláště při propérování. To velmi prospělo směrové stabilitě,

Ve Stuttgartu nemohli dlouhodobě přehlížet boom samočinných převodovek. Přímo řazená čtyřstupňová proto v září 1955 dostala jako alternativu třístupňový automat (300c) v licenci amerického Borg-Warneru. Ještě na sklonku téhož roku se objevila série 300 Sc (W188 II, pár chromovaných pásků po obou stranách kapoty) s přímým vstřikováním paliva. „Pouhých“ šest válců v řadě a zdvihový objem 2996 cm3 se totiž postupně zhodnocovaly vzestupem kompresního poměru z 6,4:1 až na 8,5:1, náhradou tří dvojitých karburátorů Solex přímým a nakonec nepřímým vstřikováním benzinu.

Mercedes-Benz 300d (1958)

Motor zážehový řadový šestiválec OHC * Zdvihový objem 2996 cm3 * Výkon 119 kW při 5300/min * Točivý moment 237 N.m při 4200/min * Převodovka samočinná třístupňová * Zavěšení lichoběžníkové/kyvadlové polonápravy * Pneumatiky 7.60 x 15“ * Palivová nádrž 72 l * Rozvor 3150 mm * Rozchod P/Z 1480/1525 mm * Vnější rozměry 5190 x 1860 x 1620 mm * Světlá výška 216 mm * Pohotovostní/užitečná hmotnost 2000/450 kg * Největší rychlost 165 km/h * Zrychlení z 0 na 100 km/h za 18 s * Spotřeba paliva cca 15 l na 100 km * Kariéra 1951 až 1962 * Celkem vyrobeno (W186 až W189 všech karosářských verzí) 12 190 ks, sedanů W189 vzniklo 3077. Základní cena 27 000 DM (1958)

Náhradu za karburátory, vyvíjenou Ing. Hansem Scherenbergem od roku 1934, zavedl Daimler-Benz do výroby již v listopadu 1937 u leteckého dvanáctiválce DB 601 A. Citelně vzrostl výkon při současném zhospodárnění provozu. Za druhé světové války se technologií přímého vstřikování zabýval také ruský tým Semjona A. Kosberga (letouny La-5, La-7, Tu-2 a Tu-2D).

První soustavu pro osobní automobily vyvinul Bosch a na silnicích se objevila v roce 1952 díky Hansám Goliath a Gutbrod ze severoněmckých Brém.

Po válce se Scherenberg zapojil do vývoje šestiválcového srdce legendárního sportovního Mercedes-Benzu 300 SL, magnetu autosalonů sezóny 1954. Vstřikovače Bosch byly umístěny do bočních nálitků, původně určených zapalovacím svíčkám, které se přestěhovaly na jiné místo hlavy. Třílitrové kupé 300 SL díky 158 kilowattům dosahovalo fantastické rychlosti 260 km/h. Usedlejší Mercedes-Benz 300 S dával s karburátory 85 kW, přímé vstřikování vyneslo bonus 40 kW, což stačilo na 180 km/h.

Mercedes-Benz 300d z roku 1958 používá tehdejší horkou novinku: nepřímé vstřikování paliva. Benzin byl tedy rozptylován v sacím potrubí, nikoli ve válcích. Tento konstrukční ústupek (-6 kW) bohatě vyvážil podstatně kultivovanější běh motoru. Na sklonku roku 1958 technologie osvědčená ve třístovce pronikla také do nižší třídy mercedes-benzů, „pontonu“ 220 SE.

Nastavení palivového čerpadla na provoz extrémních provozních režimech se ještě muselo obejít bez elektroniky. Mechanické zařízení zohledňovalo studené starty, teplotu nasávaného vzduchu a nadmořskou výšku měřením tlaku vzduchu. Navzdory celkově složitější konstrukci se vstřikování paliva ukázalo být servisně méně náročné než tradiční karburátory.

Text použit z : MB 300d adanauer (W189,1958) :elitní klub (veteran.auto.cz)